Oslavy svátku svatého Lukáše

V rámci oslavy svátku svatého Lukáše, patrona lékařů, zdravotníků a nemocničních kaplanů se ve čtvrtek uskutečnilo setkání nemocničních kaplanů pražské arcidiecéze. Duchovním povzbuzením spojené s osobním svědectvím promluvil k přítomným otec Jank Kuník, redemptorista ze Svaté Hory u Příbrami. Velká část setkání byla věnována přínosu supervize pro nemocniční kaplany. Tento úkol pěkně zvládl salesián Vojtěch Sivek, který zapojil do svého příspěvku 4 NK, kteří již mají se supervizí bohaté zkušenosti. V poslední části byla kaplanům nabídnuta spolupráce s organizací Aliance žen s rakovinou prsu díky zástupkyni této organizace paní Magdaleně Vošalikové. Spolupráce by se (nejen) týkala duchovního  doprovázení a povzbuzení onkologických pacientů. 

V 18 hodin se pak v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha slavila mše svatá za všechny lékaře, zdravotníky, nemocniční kaplany, které předsedal arcibiskup pražský a primas český Jan Graubner. Velmi působiví text jeho promluvy si můžete přečíst níže:

Milí přátelé, zvláště vy, kteří pracujete ve zdravotnictví,

1. Lukáš, jako váš patron, je jistě mnohým z vás dobře známý, přesto mi dovolte několika slovy ho přiblížit. Napsal evangelium, ale nepatřil mezi apoštoly a s Ježíšem se osobně nesetkal, protože byl z mladší generace. Pocházel se syrské Antiochie, kam se křesťanství rozšířilo velmi brzy, když v Jeruzalémě vzniklo pronásledování. Právě tam se začalo Ježíšovým učedníkům poprvé říkat křesťané. Nepocházel ze židovského prostředí, ale ke křesťanství ho přivedli právě židé. Dnes bychom mohli říct, že to byl velmi schopný intelektuál, který vystudoval lékařství a jako člověk vysoké kultury i dobrý znalec řečtiny byl taky schopným spisovatelem. Tradice mluví i o jeho malířských schopnostech. Veden Duchem Svatým dává po svém obrácení do služby hlásání evangelia všechno to bohatství svého vědění, touhu po pravdě a vypěstovaný duševní řád. Zdá se, že když konvertuje ke křesťanství, neutíká od svého povolání, ale přijímá od Boha spolu s jeho mocným slovem něco, co ho přivádí k plnosti. Objevil skutečný rozměr medicíny a zjevení nejvyššího zdraví, nejvyšší spásy, samotného Spasitele. Byl schopen pochopit souvislosti nemoci a smrti s hříchem. Byl sociálně velmi citlivý, ve svém evangeliu si více než jiní evangelisté všímá Ježíšova vztahu chudým a k ženám, k těm, kdo byli tehdy na okraji společnosti. Je zvěstovatelem Božího milosrdenství.

Jako ryzí konvertita není polovičatý a nezůstane na okraji. Nějaký čas je blízko Petrovi, pak řadu let doprovází svatého Pavla na jeho misijních cestách a zůstane s ním až do jeho smrti. Pak pravděpodobně Řím opouští a působí v Dalmácii, Galii, Makedonii, Řecku. Jeho ostatky se dostaly z Konstantinopole do Padovy, odkud se na příkaz císaře Karla IV. dostane jejich význačná část – lebka – k nám do Prahy. Kdyby naši předkové byli jako Španělé, kteří mají ostatky apoštola Jakuba, byla by tato katedrála asi stejně slavným cílem mnoha poutníků z celé Evropy, zvláště zdravotníků, jako jejich Santiago de Compostela. My jsme ale Češi s jinou historií, a proto jsme tu jen ti, kteří jsme.

S čímž jsme přišli? Nejsme tu jen jako ti, kteří slaví svátek svého patrona. Přicházíme jako ti, kteří nesou zodpovědnost a hledají Boží pomoc k plnění svého náročného poslání. V modlitbě sem přinášíme naše starosti, naše rodiny, naše pacienty i naše kolegy, ba i problémy celého zdravotnictví, které jsou složité, a cítíme, že bez Boží pomoci se dobře nevyřeší, protože ve státní pokladně, která je prázdná, bez skutečného zázraku asi nenajdeme tolik, kolik potřebujeme, a v žádném případě bychom neměli dopustit, aby se z vysoce ušlechtilé lékařské služby nemocným stalo jen podnikání. Náhradu za chybějící lékaře a zdravotníky, stejně pracovníky v jiných oborech včetně kněží a řeholnic nenajdeme, protože díky zvolenému způsobu života se ani nenarodili.

Na internetu jsem si zadal heslo „stres“ a při vizuálním hledání jsem našel plakátek nazvaný: Jak stres ovlivňuje naše tělo. Vyčetl jsem tam, že stres je jednička mezi příčinami úmrtí, že americká lékařská asociace označila stres za příčinu více než 60% všech lidských onemocnění. Těžko se moderní společností přijímá nedávná zpráva o stoupajícím počtu sebevražd u dětí a mládeže či těžkých depresí často spojených s nejasnou identitou. A mohli bychom jmenovat řady dalších bolestí.

Tady jsme na správném místě, když na přímluvu sv. Lukáše přicházíme prosit o pomoc Boha, který je skutečně všemohoucí. Lukáš píše v evangeliu o řadě prosebníků, které Ježíš vyslyšel, a mnohé z nich uzdravil. Ale nezapomeňme, že od prosebníků žádal skutečnou víru, když se jich ptal: A opravdu věříš, že to mohu učinit? A potom žádal druhou věc: Jdi a už nehřeš, jednej podle Boží moudrosti, bychom mohli parafrázovat. Jeho volání k obrácení, k radikální změně způsobu myšlení je skutečně aktuální i dnes. Největší zázrak, o který prosíme, není Boží mávnutí kouzelným proutkem, ale změna našeho myšlení a taky jednání, nový objev logického myšlení a schopnost vidět souvislosti – příčiny a důsledky, odvaha dívat se do budoucnosti s odpovědností, i když to bude vyžadovat vlastní omezení, sebekázeň a skromnost včetně schopnosti prožívat povolání jako službu, přejít od sebestřednosti k altruismu a od sebelásky k lásce, která hledá dobro druhého a je schopná oběti. K tomu je potřebný veliký zázrak v hlavách a srdcích nás i našich současníků. Ale u Boha není nic nemožného. Mějme odvahu prosit o hodně veliký zázrak a přidejme k tomu osobní příspěvek vlastní proměny. Bůh je štědrý i dnes. On se naší vírou a velkorysostí zahanbit nedá. A radí nám: Proste a dostanete. Amen.

Fotogalerie zde: https://drive.google.com/drive/folders/1spM4Tn_zug_aVr-RvDng4eHE8xDfnrlv?usp=sharing

Zobrazit všechny zprávy